neděle 18. června 2017

Taštička na kolo

Musím se podělit o velikou radost... V pátek jsme s manželem oslavili krásné desáté výročí svatby. No, neslavili jsme to nijak extra, ale zato jsme si nadělili nová kola. Manžel kolo neměl vůbec, já sice ano, ale chtělo inovovat. Trekové kolo se do terénu, kam vyrážíme, moc nehodilo. Děti už konečně zvládají kratší trasy, tak hurá na cesty.
A to bych nebyla já, abych si ho aspoň trošku neobšila.


Vybrala jsem si kolo v barvě matné bílé v kombinaci s růžovou a tyrkysově zelenou. Měla jsem doma na výběr celkem dost látek v podobných barvách, ze kterých ale nakonec vyhrála tahle látka. A kapsička na řidítka je na světě.


Už delší dobu jsem měla doma v metráži duhový zip, tak jsem ho konečně vyzkoušela. Na spodní část kapsičky jsem všila reflexní proužek, jako paspulku.
Do kapsičky se vejde přesně to, co potřebuji, např. zámek na kolo, klíče, mobil, kapesníčky atd. Prostě drobnosti, kvůli kterým si přece nebudu dávat na záda batoh.


Kapsička je na kole připevněna třemi pásky na suchý zip, takže pevně drží. Dneska jsem si ji i vyzkoušela v terénu.

Pokud si pamatujete, šila jsem už dříve taštičku podobnou, ale mám ji na koloběžce. Tenhle tvar se mi osvědčil.


Ještě jsem dřív šila dětem košíky na odrážedla. Chystám se na jeden podobný  znovu. Dcera ho potřebuje na kolo, protože na malé kolo nejde dát držák na láhev. Tak jen pro připomenutí, jak bude asi vypadat. Snad se do něj brzy pustím.



středa 7. června 2017

Malý ubrus na stůl

Tenhle malý ubrus nám leží na stole už skoro půl roku. Musela jsem si vyzkoušet šití z trojúhelníků.


Nakombinovala jsem béžovou, hnědou a tyrkysovou, aby se mi barvy hodily do kuchyně. A volba byla rozhodně dobrá, protože ubrousek již schytal spoustu skvrn. Za prvé - nejsou hned na první pohled vidět a za druhé - daří se je vyprat. A to jsou moje děti ve špinění dost důmyslné. Neváhají použít kečup, borůvkový jogurt, hořčici a jiné podobné chuťovky.


Se šitím jsem si docela pohrála a celkem mi i špičky vyšly, jak mají. Samozřejmě jsem si i zapárala, ale co se dá dělat. To patří k věci.


úterý 6. června 2017

Kočičí polštářek

Šití tohoto polštářku bylo pro mě těžké. Ani ne tak přímo samotné šití, ale kvůli tomu k jaké příležitosti jsem jej šila. Moje babička v lednu oslavila v rodinném kruhu své 80. narozeniny. Už je ale nechtěla slavit nějak oficiálně, protože věděla, že se její dny na světě krátí. Jsou nemoci, a k nim rakovina jistě patří, které prostě člověk nemůže porazit.


Tímto polštářkem jsem chtěla vybavit babičku na cestu do hospice, aby měla s sebou něco, co se jí bude hodit. Podložit si hlavu, záda nebo bolavé nohy... Aby měla něco svého, ne erárního. Něco, co by jí alespoň trošku připomínalo domov.



Motiv kočky jsem vybrala záměrně, protože babička vždy měla doma nějakého kocourka. Teplý fleece na zadní straně měl hřát, je příjemně měkký. Polštářek v hospici asi zůstal, tak pokud někomu ještě dál slouží, jsem ráda!


Odcházení je těžké. Jsem ráda, že babička odcházela smířená, stihla se před odchodem do hospice se všemi rozloučit. Nám nezbývá, než se s tím smířit a vzpomínat. Vzpomínat a děkovat za hezké chvíle. Nezapomínejte říkat lidem, že je máte rádi!

čtvrtek 1. června 2017

Polštářek / Gorjuss Pillow

Děti šly za kamarádkou na oslavu narozenin. Co na rychlo vymyslet za dáreček? Polštářky jsou oblíbené a hodí se vždy.


Tak vznikl tento malý polštářek s mým oblíbeným motivem panenky Gorjuss od Santoro London.


Na zadní stranu jsem dala měkký fleece, proto je druhá strana heboučká.


Pohrála jsem si i s malými aplikacemi. 

Children went to a birthday party.  What to think quickly for a gift? Cushions are popular. So this little cushion was created with my favorite motif of the Gorjuss Doll from Santoro London. I gave a soft fleece to the back, so the other side is furry.