Šití tohoto polštářku bylo pro mě těžké. Ani ne tak přímo samotné šití, ale kvůli tomu k jaké příležitosti jsem jej šila. Moje babička v lednu oslavila v rodinném kruhu své 80. narozeniny. Už je ale nechtěla slavit nějak oficiálně, protože věděla, že se její dny na světě krátí. Jsou nemoci, a k nim rakovina jistě patří, které prostě člověk nemůže porazit.
Tímto polštářkem jsem chtěla vybavit babičku na cestu do hospice, aby měla s sebou něco, co se jí bude hodit. Podložit si hlavu, záda nebo bolavé nohy... Aby měla něco svého, ne erárního. Něco, co by jí alespoň trošku připomínalo domov.
Motiv kočky jsem vybrala záměrně, protože babička vždy měla doma nějakého kocourka. Teplý fleece na zadní straně měl hřát, je příjemně měkký. Polštářek v hospici asi zůstal, tak pokud někomu ještě dál slouží, jsem ráda!
Odcházení je těžké. Jsem ráda, že babička odcházela smířená, stihla se před odchodem do hospice se všemi rozloučit. Nám nezbývá, než se s tím smířit a vzpomínat. Vzpomínat a děkovat za hezké chvíle. Nezapomínejte říkat lidem, že je máte rádi!
Žádné komentáře:
Okomentovat