Malá kabelka s mandalou

Před prázdninami jsem nutně potřebovala malou kabelku přes rameno. Abych tam schovala peněženku, mobil, klíče a dalších pár drobností.

Do šití jsem se pustila na posledním předprázdninovém společném šití našeho blanenského patchworkového klubu. Použila jsem černou koženku a na přední stranu panel s barevnou mandalou, který jsem koupila na jednom americkém e-shopu.

Kabelka je už přes prázdniny vyzkoušená. Mohla být i krapet větší (mám velikou peněženku), ale jinak taštička slouží dobře. Na zadní stranu jsem dala výpustkovou kasičku na zip - na mých kabelkách prostě musí být. Jsem zvyklá tam ukrývat klíče, abych je měla hezky po ruce.

Podšívka je z růžové bavlny. Ve vnitřním prostoru jsou malé kapsičky, třeba na mobil či kapesníčky. 

Kabelku jsem z vnitřní strany vyztužila decovilem light a z vnější strany jsem vyztužovala jen přední stranu - tenkým novofixem. Použila jsem také duhový zip, co mám v metráži.

Obal na karisblok / kroužkový blok

Už v loňském školním roce jsem si zavedla na záznamy, přípravy a klasifikaci studentů karisblok / kroužkový blok. Přijde mi to docela praktické. Už jsem ho dříve používala, když jsem pracovala ve školství a měl už svoje za sebou. Proto chtěl obléct do nového. Vyzkoušela jsem si po nějaké době, jak šít na míru.

Kombinovala jsem černou džínovinu a moje oblíbené látky od Santoro s panenkou Gorjuss. Moc povedená kombinace.

Abych nic nepoztrácela, využila jsem magnetické zapínání. A z vnější strany jsem ušila kapsičku na tužku. 

Vnitřní okraje, do kterých se karisblok zastrkuje jsem vybavila kapsičkami na lepící bločky a lístečky. A na zadní stranu jsem dala větší kapsu po celé délce.

Na hřbet jsem dala aplikaci jedné z panenek.

Blok je vyztužený ronofixem a vlizelínem. No, docela se pronese, ale jinak si ho nemůžu vynachválit. Je opravdu praktický.

A k bloku je potřeba i penálek na tužky a fixy na tabuli. Tak jsem ušila jeden ve stejném designu. Je ale asi příliš malý, tak ho moc nevyužívám. Asi si budu muset vytvořit něco většího.

Začal školní rok...

Tak nám zase začal školní rok. Když se podívám na dnešní datum, tak už to nějaký ten den trvá. Kdo má školou povinné děti, tak jistě pochopí, jaký frmol nám začal. Domácí úkoly, chystání aktovky, věcí do tělocviku a na plavání...a když vyzvednu děti odpoledne z družiny, tak po splnění povinností nemáme moc volného času.

Takže jsem se na kabelky vrhla ještě na konci prázdnin, protože ta černá měla být hotová do konce září. A když už jsem šila jednu, látka s panenkami Gorjuss si o kabelku přímo říkala. Já je prostě miluju.

Začnu tedy tou, kterou jsem si ušila pro sebe.

Mám ráda opravdu velké tašky, nejlépe přes rameno. Střih obou kabelek jsem pro tentokrát udělala sama. A aby vynikly obrázky na látce, určitě to velkou tašku chtělo. 

Ucha jsem koupila ve  facebookové skupince MM for you od Milušky. A skoro po měsíci nošení musím konstatovat, že jsou opravdu pevná, nepruží a něco unesou. Přišly mi pruhy o délce asi 120 cm, takže na dvě ucha naprosto ideální délka.

Zipová kapsa na zadní straně tašky už také patří k nutnostem, abych nehledala klíče na dně kabelky.

Použila jsem i plastové logo Hand made, které mám ze stejné skupinky a vyrábí je Milka na Fleru: odkaz zde. A dost vážně uvažuji, že si nechám vyrobit cedulky se svým logem. Vždyť pořád něco šiju...

A druhá kabelka, kvůli které jsem se vlastně do šití pustila je tahle:

Přál si ji můj tatínek pro jednu svou kamarádku z Vracova k narozeninám. Takže tahle zítra poputuje tam.

Je pro mě docela těžké šít pro někoho, koho osobně neznám. Tak snad jsem se trefila alespoň trošku do vkusu. U mých blízkých to odhaduji lépe. Tohle byla taková střelba na slepo. Tak ať se aspoň trošku líbí! Tajně doufám!

Kabelka je krapet menší, také kombinovaná s černou koženkou. Strašně se mi tam hodil můj nejoblíbenější duhový zip.

Protože se jedná o látku se zlatotiskem, dala jsem na tašku zlatou plastovou cedulku Hand made.

Posezení na terase

Už od loňska máme na terase krásný a při tom docela levný dřevěný nábytek. Ráda venku sedím jen tak a nepotřebuji žádné polstry, sedáky a polštářky. Odpolední kávička s manželem je tam velmi příjemná.

Přesto už loni jsem ušila pár sedáků a polštářků v zelenočerné barvě a posezení se stalo daleko příjemnějším. A jak jinak - barva vyladěná k naší zelené fasádě.

Ještě nemám našito dost polštářků a určitě se na ně ještě chystám. Křesílka jsou docela hluboká a je potřeba si záda lépe opřít.

Včera večer přibyl i ubrus. Podařilo se mi koupit za docela levný peníz balík odstřižků a byly tam i úžasné kusy, třeba přesně takhle látka na ubrus, která mi hezky ladí. Je to pevnější látka, takže jsem ji jen dokola obroubila a ubrus byl hotov.

Na jednom z posledních předprázdninových šití našeho patchworkového klubu jsme se sešly pouze s Věrkou a šily jsme u nás doma. Každá něco jiného. Věrka nákupní tašky a já ušila dva poklopy na talíře, protože venku na stole nechávám občas dětem něco dobrého k jídlu, tak aby po tom nešel hmyz, případně sousedovic kočky.

Poklopy jsou podle časopisu Marina a už jsem kdysi jeden šila. Teď jsem je vyladila do modro - zelené barvy, aby mi modrá ladila i do kuchyně. Vnitřní strana je omyvatelná a strašně se mi líbily v Kiku škroubovací úchytky (třeba na šuplíky nebo nábytek), které už mám nějakou dobu doma. A nahoru na poklop jsem je prostě využila. Jsou s krásným motivem.

Ještě bych se ráda pochlubila svou bylinkovou zahrádkou. S manželem jsme vymysleli betonovou skruž, kde jsem nasadila bazalku, mátu, meduňku, tymián, majoránku atd.Na malém prostoru spousta bylinek a moc jim tam daří.

Chystám se na celou skruž udělat mozaiku ze střepů kachliček. Ještě jsem se k tomu letos nedostala, tak snad ještě léto nekončí.

Bylinky máme blízko, jen bosky zajdu ven a utrhnu si, co potřebuji do kuchyně. Máme rádi nápoje s mátovými a meduňkovými lístky a čerstvá bazalka k boloňské omáčce a k masu je báječná!

Hezký zbytek léta všem!

Jak zabalit hry na cesty

Společenské hry nás s dětmi vždycky moc bavily. Pomalu se z nás s jistou nadsázkou stali "gembleři", obzvláště hazardních her (karty, kostky, dostihy a sázky). Zatím jsme sice o peníze nehráli, ale tipuji, že je to otázkou času :-). Je také pravda, že ke hrám  na mobilu a počítači nemají naše děti běžně přístup, ale asi by je to lákalo. Zatím si musí vystačit s námi, rodiči. 

Hry milujeme a rádi je vozíme s sebou na cesty. Nejvíce doma hrajeme v zimě, kdy se brzy stmívá, v létě většinou jen, když počasí zlobí nebo s naší partičkou kamarádů. Doma je skladujeme v originál krabicích, které si děti kupodivu neničí. Brát ale na cesty krabice je hodně nepraktické, zvlášť do našeho malého auta, kde je každý centimetr dobrý. Proto jsem vytvořila pár futrálků - obalů, abychom si je nezničili.

Nejradši děti hrají karty. Už předloni na dovolené jsme se naučili hrát "prší", takže karty bereme rádi všude s sebou. Nechápu, kde berou děti tolik pikových králů a sedmiček...někdy musím předem vyhodit ze hry i žolíky, protože prostě nemám šanci. Dobré karty mi nejdou... A aby se nám karty hned nezničily, ušila jsem tohle pouzdro.

Do naší sbírky her před krátkou dobou přibylo i Uno. Děti ho hrají rády, já se ho pořád ještě učím, trochu se ztrácím v pravidlech. Letos se ho ale určitě naučím!

Moc rádi hraji hru Děti z Carcassonne. Na cesty jsme obvykle nebrali, ale na delší dovolenou bych je vzala ráda. Krabice je opět velká a neskladná, ale ušila jsem obal na kartičky i pytlíček na figurky. Dokonce se mi podařilo ušít tak, aby se pak do krabice všechno zase vešlo i s obalem.

Nově nám do sbírky her přibyla i hra v kostky. Nerada bych, abychom je poztráceli, takže mají svůj obal také.

Už pár let máme doma pro děti Kouzelné čtení, a bylo jen otázkou času, kdy pořídíme Hru do auta. Byla jsem na ni opravdu hodně zvědavá a líbí se mi. Naše Magdalenka ji dostala k červencovému svátku. Obal sice v krabici má, ale oranžový z jakési netkané textilie. Moc mě neoslovil :-). Tak i Hra do auta má svůj nový obal. Už se těším, až si ji na dlouhé cestě zahrajeme.

Mám ráda věci na jednom místě (k tomu určeném). Proto jsem ještě ušila i taštičku, kam můžeme všechny cestovní balení her naskládat. 

Do kapsy na vnitřní straně tašky dáváme bloček na zapisování výsledků her a některé návody, třeba na Uno :-) a samozřejmě propisku, ať je čím výsledky zapisovat..

Jste doma taky takoví hráči jako my? Jak balíte karty, pexesa a jiné hry vy? Dejte mi do komentářů třeba odkaz! Pěkné léto plné her a hraní přeji všem.

P.S. Ještě to nejsou zdaleka všechny hry, které by u nás potřebovaly cestovní obal...

Zero Waste

Docela mě u kamarádky Věrky na blogu zaujala myšlenka Zero Waste, nakoukněte sem a sem. Díky za inspiraci! Nejsem sice moc ekolog, ale občas se zamyslím, jestli lze něco dělat jinak. Už jsem měla v hlavě po nějakou dobu, že si ušiju kosmetické tampony na odličování. Hlavně proto, že na ně v obchodě vždycky zapomenu... Věrka mě předběhla, má je úžasné -  háčkované. Já se vrhla na šití.

A tak vznikla celá tato sada (jak jinak u mě). Na odličovací tampony jsem rozstříhala kromě mé nejoblíbenější látky i starý tenčí bílý ručník, který jsem měla v plánu spíše už vyhodit. Ale je pořád hebký a savý, tak se pro tyto účely moc hodil. 

Mám radši větší tampónky, tak jsem je velikostně přizpůsobila do košíčku z Ikea. Nezapomněla jsem ho i ozdobit proužkem s knoflíkem.

A protože se chystáme ještě na nějaké letní cesty a košíček s sebou určitě nepovezu, ušila jsem si ještě malý cestovní pytlíček. Šoupnu je i s ním do kosmetické taštičky.

A abych tampónky pohodlně vyprala, mám k tomuto účelu ještě jeden pytlíček, do kterého budu dávat použité kousky a přihodím je i s ním do prádla.

Udělala jsem si dnes opravdu radost. Celá sada se mi moc líbí a ladí mi do koupelny. Těším se, až ji budu používat. Snad se barvičky z látky moc neoperou.

Koníci / Horses

Děti celé jaro nacvičovaly v souboru divadelní představení Osmero krkavců (opravdu měli o jednoho krkavce navíc). V bořitovské Orlovně se každý čtvrtek scházela parta prima dospěláků a dětí, která nacvičila krásné představení. Premiéra byla už na konci května a poslední představení děti odehrály poslední červnový den.

Abych se i já trošku zapojila do akce, ušila jsem pár sukýnek a hlavně dva koně, na kterých jezdili oba princové.

Už jsem se na koníka na tyči chystala hrozně dlouho. Majda mě o něj několikrát prosila. ale připadlo mi, že je na takovou hračku už velká. Když jsem vyrobila tyhle dva koníky a donesla je na divadelní zkoušku, šli koníci doslova z ruky do ruky. Všechny děti - malé i puberťáci - si je chtěly vyzkoušet. Skoro nám to narušilo celou zkoušku. 

Na pinterestu je spousta inspirací a návodů. Nakonec jsem využila návod z časopisu Marina Quilt, ale střih jsem upravila a hlavně zvětšila, aby se koníci na jevišti neztratili. Koníci jsou z microfleecu, hříva z barevné vlny. Ohlávku jsem uřízla z koženky.

Nakonec se celý soubor vyfotil na jevišti a koníky tam najdete taky. Jsem ráda, že jsem u toho mohla být!